Jsem bezvýznamný?

Čteš a slyšíváš, že Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, obdařil ho důstojností, svobodnou vůlí, miluje ho, položil za něj život. Víš však, že toto vše se týká i tebe?

Nejsi nic zvláštního?

Rozhlížím-li se po svém nitru i okolo sebe, zavalují mě temné hlasy, které mi říkají: „Nejsi nic zvláštního, jsi prostě jedna osoba z milionů, tvůj život - to jsou prostě jedna ústa navíc, která je třeba živit, tvé potřeby znamenají jen jeden další problém, který je třeba řešit.“ Tyto hlasy jsou stále mocnější, zvláště v této době, která je charakteristická množstvím rozvrácených vztahů. 

Náš svět je plný lidí, kteří se ptají, zda by nebylo lepší, kdyby se byli nenarodili. Když se totiž necítíme milováni těmi, kdo nám dali život, můžeme i po celý život trpět nízkou mírou sebeúcty, která pak snadno vede k depresi, zoufalství, ba i k sebevraždě. 

Naši hodnotu neurčuje naše okolí

Uprostřed této krajně bolestné reality se musíme odvážit přijmout pravdu, že jsme Boží vyvolení, i když si nás nevyvolil tento svět. Dokud dovolíme svým rodičům, sourozencům, učitelům, přátelům a milencům určovat, jsme-li vyvoleni nebo ne, jsme chyceni do sítě dusivého světa, který nás přijímá nebo odmítá podle svého vlastního programu efektivnosti a kontroly. 

Naši vzácnost nám nedávají ti, se kterými žijeme

Dávno předtím, než nás uviděla nějaká lidská bytost, nás uviděly milující oči Boží. Dávno předtím, než nás někdo uslyšel plakat nebo se smát, nám Bůh soustředěně naslouchal. Dávno předtím, než k nám v tomto světě někdo promluvil, nás oslovil hlas věčné lásky. Naše vzácnost, jedinečnost a individualita nám nebyly dány těmi, kdo nás potkávají v našem pozemském čase, ale Tím, kdo si nás vyvolil věčnou láskou. Láskou, která existuje od věčnosti a do věčnosti potrvá.

Přijmout vlastní vyvolení

Osvojit si pravdu o svém vlastním vyvolení je drtivý úkol, je to celoživotní práce, protože svět trvá na své snaze zatáhnout nás do temnoty pochyb o sobě, snížené sebeúcty, sebeodmítání a deprese. To proto, že jako nejistí, bázliví lidé, odmítající sami sebe, jsme pro síly, jež nás obklopují, nejužitečnější a lehce manipulovatelní.. Náš velký duchovní boj začíná (a nikdy nekončí) přijetím vlastního vyvolení. 

Dříve než ses narodil/a, existoval/a jsi v Božím srdci

Bůh si nás vyvolil jako své milované děti, hledí na nás jako na jedinečné, zvláštní, cenné bytosti. Dávno předtím, než ses narodil/a a stal/a se součástí historie, existoval/a jsi v Božím srdci. 

Oči Lásky tě vidí jako cenného, nekonečně krásného člověka, jako někoho, kdo má věčnou hodotu.

Zpracováno podle knihy Henri J. M. Nouwena „Život milovaných dětí“. 

Převzato z pastorace.cz; upraveno redakcí signály.cz