O české politice před volbami

Ačkoli politikou se budeme více zabývat až v květnu, budeme si teď - v předvolební době - dělat k tomuto tématu sociálního učení církve malé odskoky. :) Prvním z nich je tento článek Mgr. Daniela Kroupy, PhD., za jehož publikaci jsme vděčni mu i časopisu Nové město.

V posledním desetiletí Česká republika prochází velkým úpadkem demokratického vědomí a ve veřejnosti sílí jak různé radikální protidemokratické názory, tak i diskuse jak naši demokracii vylepšit. Mnohé z těchto návrhů jsou zajímavé, ale často nejdou k jádru věci.

Demokracie nemůže dobře fungovat v národě, který se nedokáže sám spontánně organizovat a účastnit se politického rozhodování v politických stranách. Proto se domnívám, že nejdůležitějším krokem je zlepšit poměry uvnitř politických stran.

Řídit stát jako firmu

V diskusi často zaznívají protichůdné názory na změnu celého systému. Nedávno jsme slyšeli výrok jednoho podnikatele, že stát musí být řízen jako firma. Zapomněl dodat: šéfem budu já. Řídit stát jako firmu znamená nastolit místo demokracie diktaturu.

Odvrácená tvář přímé demokracie

Druhý protichůdný názor je volání po přímé demokracii. Vezměme moc politikům a dejme ji lidem. I tento pohled a přístup vede ve svém důsledku k nějaké formě diktatury. Destruuje systém ústavy, jehož cílem je bránit zneužití moci. V přímé demokracii se společnost štěpí na většinu a menšinu, kde většina nemá žádný důvod, aby menšinu chránila. A nejmenší a nejslabší menšinou je každý jednotlivý člověk.

Parlamentní demokracie jako obrana před diktaturou

Ti, kteří tento systém vytvářeli, byli křesťané, a byli si dobře vědomi, že člověk je bytost rozpolcená mezi dobrem a zlem, a pokud získá do rukou příliš mnoho moci, je vždy velké riziko, že ji zneužije. Velký křesťanský politický myslitel lord Acton říkal: „Moc korumpuje, a absolutní moc korumpuje absolutně.“ Proto je třeba chránit obtížný, klopotný systém parlamentní demokracie, neboť ona dokáže nejvíc bránit zneužívání moci. Ale dodejme: nikoliv absolutně.

Občanská angažovanost

Nikoliv usilovat o uchopení či převzetí moci, ale přispět k veřejné diskusi aúčastnit se politického života v míře, v níž to povolání každého jednotlivce umožňuje. První krok, který by se měl udělat, je účastnit se voleb i předvolebních diskusí. Volit na prvním místě podle programu, podle cílů, o které ta která politická strana usiluje, a posuzovat, zda jsou správné a v souladu s křesťanskými principy. Na druhém místě sledovat, zda lidé, kteří mají tyto programy prosazovat, jsou věrohodní, zda už v minulosti ukázali, že jim jde o dobrou věc nebo jenom o to, aby prosadili sami sebe.Znamená to věnovat pozornost nejen volebním heslům, ale skutečným programům, které strany prosazovaly v minulosti a které hodlají prosazovat do budoucna. Věnovat pozornost lidem na kandidátkách a podpořit je ve sněmovních volbách kroužkováním.

Jít pod povrch volební kampaně

Volební kampaň je formou masové komunikace. Hrají v ní nejdůležitější roli symboly, veřejně známé tváře, slogany a hesla. Politická strana musí nejprve dát o sobě vědět, že existuje, a pak být spojena s určitým jednoduchým tématem, kterému lidé rozumějí. Nabízet již známé tváře anebo ty méně známé nějak propagovat. Tím vším by se volič neměl nechat příliš zmást. Měl by jít pod povrch toho, co volební kampaň říká a soustředit se opravdu na to podstatné, co můžeme očekávat, že politická strana bude dělat podle toho, co dělala v minulosti a zda lidé, kteří kandidují, jsou důvěryhodní.

Když jsem působil v politice, bylo pro mě zklamáním, že se voliči skoro vůbec nezajímali o to, co politik v parlamentu, ve vládě vlastně dělal. Nad tím vším vítězilo, jakou má kravatu, jakým způsobem dokázal okouzlit v televizní debatě, anebo co o něm říkaly populární osobnosti. Důsledkem bylo, že lidé často zvolili politiky, kteří je potom pochopitelně mohli zklamat. Malý zájem o reálnou práci v politice je bolestný, protože to nejdůležitější se samozřejmě neodehrává na televizní obrazovce.

Ne mediální obraz, ale každodenní práce poslance

Politik, který je alespoň trochu poctivý, tráví celý den na různých výborech, komisích, klubech, plénech, pročítá množství zákonů, z nichž každý se dotýká tisíců, statisíců a někdy miliónů lidí. Pozměňovacími návrhy, jichž jsou někdy k jednomu zákonu stovky, může zákon zlepšit nebo zhoršit. Politik se má s tím seznamovat bez ohledu na to, zda ho téma blíž zajímá. Má cítit takovou odpovědnost, aby si získal co nejvíce informací.

Nevolit politické strany, ale jednotlivce, je mylné

Práci v parlamentu není v lidských silách zvládnout jednotlivě. Představa, že nebudu volit politickou stranu, ale jednotlivce, je mylná. Práci se zákony je třeba dělat organizovaně a rozdělit si ji, nové politiky pak směrovat k určité odbornosti. Spolupráce musí být založena na vzájemné důvěře, že se při projednávání daného zákona nebo pozměňovacích návrhů skutečně dozvíte to, co odpovídá vašim principům a záměrům. Politická činnost je pak obětí, která si zaslouží veškerou úctu.

Do procesu přípravy zákonů vstupují nejrozmanitější skupiny

Politika v demokracii má být otevřená a každý má mít právo říct k dané věci svůj názor. Proto je třeba se s těmito skupinami setkávat, probírat jejich zájmy, posuzovat, zda jsou oprávněné, anebo zda se snaží urvat nějakou výhodu jen pro sebe. Mohou mezi nimi být různé podnikatelské skupiny, které usilují o získání čistě materiálního prospěchu pro své firmy a pro své podnikání.

Ale i mezi podnikateli jsou lidé, kteří vás upozorní na různá úskalí, která může daný zákon způsobit, a různé překážky, které potom mají nežádoucí hospodářské důsledky. Orientovat se v této obrovské změti není vůbec snadné a pro některé je zde velké pokušení podlehnout korupci. Když se mluví o lobbingu, tak většinou si lidé představí nějaké korupčníky. Existuje ale také lobbing pro dobro věci.

Sdělovací prostředky fungují jako lupa

Důležitou roli v celém politickém procesu hrají sdělovací prostředky. Lidé mají sklon přijímat to, co jim sdělovací prostředky nabízejí, a zaměňovat to za skutečnost. Když se ale díváte na svět jen lupou, tak se stane, že mravence budete považovat za obludu, která ohrožuje váš život, a z tygra uvidíte jenom pár chloupků a bát se ho nebudete. Tím, že lidé příliš podléhají tomu, co jim prezentují sdělovací prostředky, a málo věří tomu, co vidí na vlastní oči kolem sebe, se stává, že v politické diskusi zcela okrajová záležitost, která pro fungování státu nemá velký význam, zakryje klíčovou věc, která se dotkne života každého člověka.

Zákony mají procházet důkladnou a co nejširší diskuzí

Velmi aktuálním příkladem je občanský zákoník. To je právní norma, podle které se lidi budou ženit a vdávat, dědit, řešit smluvní vztahy a který se zásadním způsobem promítne do každodenního života. Diskuse u nás probíhala pouze mezi odborníky. Veřejnost diskutovala jen o tom, zda má být podle nového občanského zákoníku pes považován za věc či nikoli. Zákoník prošel, a já to považuji za pozitivní, ale způsob, jakým byl přijímán a jakým jsou ve velké míře přijímány zákony, považuji za velmi nedostatečný. Sdělovací prostředky zde bohužel nesplnily svou úlohu.

Nejde primárně o moc a ekonomické zájmy, ale o střet názorů

Pokud člověk soustavně sleduje politické dění, může rozlišit, které politické proudy jsou mu bližší a které vzdálenější. Zároveň ale nenajde politickou stranu, která by mu programem a složením zcela vyhovovala. To je první těžká volba, kterou člověk musí udělat. V posledním desetiletí se ale stalo, že místo demokratické diskuse o rozmanitých názorech se dostaly do popředí ekonomické a mocenské zájmy. To je jedna z vážných věcí, která veřejnost znepokojila a která by měla lidi trochu mobilizovat, aby se pokusili politickou scénu ve volbách zlepšit.

Neodvracet se od politického dění a kultivovat své názory

Neměli bychom podléhat představám, že lze naráz změnit politiku k lepšímu. Jsme poměrně stabilní demokracií, a tak bychom se neměli poddávat hysterickým náladám, které se snaží ve společnosti vyvolávat některá uskupení, aby to posloužilo jejich zájmům. Je třeba trvat na tom, aby politici nejen proklamovali hesla, ale aby hlavně zdůvodňovali svá rozhodnutí. Veškeré politické rozhodování má probíhat veřejně. Hlasovat tajně je možné a správné jenom o osobách. Nejenom na celorepublikové, ale i krajské a komunální úrovni je důležité využívat zákonné možnosti k získání informací. Už před lety se podařilo prosadit zákon o svobodném přístupu k informacím, a tak by se lidé neměli ostýchat je na všech úrovních po úřednících a politicích žádat. Strach různých korupčníků a politiků z tohoto zákona je velký a je škoda, že není dostatečně využíván. Požadovat informace je to nejjednodušší, co člověk může pro zlepšení politických poměrů udělat.

Jít k volbám má cenu

Nejít k volbám znamená dát hlas stranám, které nechci. Domnívám se, že pokud je strana, které výzkumy veřejného mínění nedávají velkou šanci ke zvolení, poctivá, tak není formovaná pro jedny volby. I když se do parlamentu nedostane, může získat alespoň takový počet hlasů, které jí umožní ucházet se o kandidaturu v dalších volbách. A to je důvod, proč by člověk neměl váhat s podporou strany, které sdělovací prostředky nepředpovídají velký úspěch. Navíc u stran s menší procentní podporou průzkumy veřejného mínění nejsou schopny zachytit její šance.

                                                                                                 Daniel Kroupa

(Z nahrávky pro časopis Nové město 10/2013, redakčně kráceno)

-----------------------------------------------------------------------------------

Mgr. Daniel Kroupa, Ph.D., filozof, vysokoškolský učitel, signatář Charty 77, spoluzakladatel Občanského fóra, předseda ODA (1998-2001), poslanec Federálního shromáždění (1990-1992),  poslanec sněmovny Parlamentu ČR (1996-1998), senátor (1998-2004).