Pomluvami zabíjíme druhé

Každý člověk má svou důstojnost, kterou mu Bůh daroval při stvoření. My ji však můžeme pošlapávat - a to i takovými věcmi, které se nám mohou zdát zanedbatelné a nepodstatné, jako například pomlouváním.

Papež František se nad pomlouváním a obecně mícháním se do života druhých zamýšlel v jedné ze svých homilií. Zaostřil pozornost na otázku z evangelia (Jan 21,20-25): „Proč se o to staráš?“ (Jan 21,22), kterou Petrovi položil Zmrtvýchvstalý Pán, když se Petr začal zajímat o to, co bude s apoštolem Janem. Petr, poznamenal papež, vedl s Pánem „dialog lásky“, ale záhy „sklouznul na jinou kolej“ a podlehl pokušení „míchat se do života druhých“ či jak se říká lidově – strkat nos do cizích věcí.

František se pak zamýšlel nad dvěma způsoby tohoto míchání se do života druhých. Prvním je „porovnávání se s ostatními“. Začneme-li se porovnávat s jinými, řekl dále, „skončíme v zahořklosti a závisti. A závist způsobuje křesťanskému společenství korozi“, „poškozuje jej“ a „to chce ďábel“.

Druhou verzí tohoto pokušení, dodal papež, jsou klevety. Začíná se „velice způsobně“, ale končí se „drbáním druhého“.

„Hodně se klevetí v církvi. My křesťané hodně klevetíme. Klevety jsou však drby. Zraňují a snaží se jakoby umenšit druhého. Namísto toho, abych sám rostl, tak snižuji druhého a cítím se velkým. To nejde.

Takové řečnění může vypadat hezky... Nevím proč, ale vypadá pěkně. Je to jako s karamelami. Vezmeš si jednu. Je sladká. A pak další a další, až z nich rozbolí břicho. Proč? Klevety jsou takové. Zpočátku jsou sladké, ale nakonec působí bolest břicha.

Klevety jsou pro církev ničivé. Jsou destruktivní. Jdou tak trochu v Kainově duchu, jsou jakýmsi zabíjením bratra řečmi, zabíjením bratra!“ 

"Namísto toho, abych sám rostl, snižuji druhého." (Pomluva znázorněná Botticellim.)

Na této cestě, pokračoval Svatý otec, se stáváme „křesťany dobrých způsobů a špatných návyků“. Jak se kleveta projevuje? – ptal se dále papež a odpověděl: „Normálně děláme tři věci“:

„Dopouštíme se dezinformací, když říkáme jenom tu polovinu, která se nám hodí a ne ten zbytek. Druhou polovinu neříkáme, protože se nám nehodí.

Dalším případem je nactiutrhání. Když někdo opravdu pochybil, hodně pochybil, začne se to vyprávět… „dělá se žurnalistika“ a pověst toho člověka je zničena!

A třetí je pomluva, když se říkají věci, které vůbec nejsou pravdivé. To je skutečné zabití bratra! Všechny tři typy klevet - dezinformace, nactiutrhání a pomluvy - jsou hříchem! Je to hřích. Je to zasazení políčku Ježíšovi v osobě jeho dětí, jeho bratří.“

Ježíš s námi jedná stejně jako s Petrem, pokračoval dále papež František, opakuje nám: „Proč se o to staráš. Ty mě následuj!“ 

„Klevety ti nedělají dobře, protože tě zavedou právě do onoho ducha zkázy v církvi. Následuj mne. Tato Ježíšova slova jsou nádherná, zcela jasná a laskavá vůči nám. Jako by znamenala: „Nefantazírujte a nevěřte tomu, že spása spočívá v porovnávání s druhými nebo v klevetění. Spása spočívá v následování Ježíše.

Prosme dnes Pána Ježíše, aby nám dal tuto milost nikdy se nevměšovat do života druhých, abychom se nestali křesťany dobrých způsobů a špatných návyků, ale následovali Ježíše, šli za Ježíšem, po Jeho cestě. To stačí! Ať se tak stane.“

Zdroj: radiovaticana.cz; upraveno redakcí signály.cz