Svátek Svaté Rodiny aneb jak Josef vstal a šel

Zamyšlení nad evangeliem k Svátku Svaté Rodiny, který slavíme v neděli 29. 12..

Vstaň, vezmi dítě i jeho matku a jdi...
Vstal tedy, vzal dítě i jeho matku a odebral se...

Viz Mt 2,13-15.19-23

Vstát, vzít dítě i jeho matku, jít… - zaznívá až čtyřikrát v různých obměnách v pouhých osmi verších dnešního úryvku. Tato slova jsou jako refrén, který udává rytmus Josefovu životu. Druhou opakující „melodií“ je „zjevil se mu ve snu anděl Páně.“

Sen je to, s čím pracuje naše podvědomí ve spánku, ale slovem „sen“ označujeme i ty nejhlubší touhy, které člověk nocí v srdci. Jestliže „Josef byl člověk spravedlivý“ (Mt 1,19), jeho sny (tj. touhy jeho srdce) jsou totožné s Božími sny (tj. s Božími touhami a plány pro člověka.)

Tou nejhlubší touhou každé lidské bytosti, snem, který je jako základní software vepsaný do srdce každého člověka, je „kráčet po Pánových cestách“ (srov. Žl 18,22, Žl 128,1). Tento sen je však často přehlušený jinými sny, a tak se člověk s námahou pokouší „kráčet ve tmách“ (srov. Iz 9, 1), nebo vůbec nedokáže „vstát a jít“. Podobně jako ochrnutý, kterého přinesli k Ježíši na nosítkách (srov. Mt 9, 1-8). I jemu Ježíš řekl: „Vstaň, vezmi…jdi…“ –podobná slova uslyšel Josef.

Vstaň – Josef na Boží vybídnutí vstává. Poslušností Božím výzvám se však nestává bezmocnou figurkou. Naopak. Bůh chce, aby člověk chodil vzpřímený. Chce s ním vést dialog tváří v tvář. Vždyť ho přece stvořil podobného k obrazu svému (srov. Gen. 1,27). Josef poslouchá Boží výzvy a zároveň svobodně uvažuje, sleduje dění okolo sebe, cítí, přemýšlí, rozhoduje se a koná „uslyšel, že je v Judsku králem Archelaus“ a „bál se tam jít“.

Vezmi dítě i jeho matku – zde je ukryté tajemství plnosti lidské důstojnosti. Vzít Dítě, které je Synem Nejvyššího“, a stát se jeho „bratrem, sestrou, matkou“ (srov. Mt 12,50). „Vzít k sobě jeho matku“, tak jako to udělal učedník, kterého Pán miloval (srov. Jan 19, 26-27), protože ona umí nejlépe poradit, jak „udělat vše, co řekne Pán“ (srov. Jan 2,5).

Jdi…- člověku, který splní první dvě výzvy: „vtaň“ a „vezmi dítě a jeho matku“, už nezáleží na tom, jakým způsobem a kterým směrem se pohybuje, nebo kdy se vydává na cestu (Josef vstal v noci), protože ví, že chodí „po Božích cestách“ a jeho putování má vždy smysl a cíl.

Připravily Paulínky.