Hlavní představitelka společenského života
Rodino, staň se tím, čím jsi. (fc)
Církev naléhavě vyzývá rodiny k účasti na společenském a politickém životě, protože „ony samy jsou ‘hlavními představitelkami’ v oblasti takzvané ‘rodinné politiky’, a proto na sebe musí brát odpovědnost za přeměnu společnosti.“ Za touto výzvou stojí pozoruhodná vize. Rodina je přirozeně instituce, která se neorientuje podle logiky trhu, nýbrž podle logiky sdílení a solidarity mezi jednotlivými generacemi. Přesně tyto hodnoty současné výkonové společnosti chybí, stále více je zanedbáván tak důležitý „rodinný rozměr lidské existence“. Je však zanedbáván i uvnitř rodin samotných a to podceňováním pečovatelské práce v rodině, které by měl věnovat zodpovědnou pozornost také muž coby manžel a otec. (pnc)
Čtyři všeobecné úkoly rodin (podle fc)
- Vytváření osobního společenství
Vnitřním základem, stálou silou a konečným cílem této úlohy je láska. Jako bez lásky není rodina žádným společenstvím osob, tak bez lásky nemůže rodina jako osobní společenství žít, růst a uskutečňovat se.
- Služba životu
Plodnost manželské lásky se neomezuje jenom na plození dětí, i když je takto obecně lidsky chápána. Ještě více se rozšiřuje a obohacuje všemi plody mravního, duchovního a nadpřirozeného života. Otec a matka jsou povoláni darovat je svým dětem, a skrze děti církvi a světu.
- Účast na vývoji společnosti
Rodina je živě, organicky spojena se společností. Neboť svým úkolem sloužit životu tvoří její základ a stálou živnou půdu. V rodině totiž vyrůstají občané, a tam také nalézají svou první školu společenských ctností, které znamenají život a rozvoj společnosti. Vyplývá tedy z povahy a povolání rodiny, že se nesmí uzavírat do sebe, ale musí být otevřená jiným rodinám a společnosti, a takto přijímat svůj společenský úkol.
- Účast na životě a poslání církve
Křesťanská rodina je povolána, aby se zvláštním a vlastním přínosem aktivně a odpovědně podílela na poslání církve, a to tak, že sebe samu se svým bytím a jednáním jako důvěrné společenství lásky a života staví do služeb církve a společnosti.
Autor fotografie: rachel_pics
Na základě vzrůstajícího psychologického poznání si lze jen těžko představit, že by člověk společnosti vědění mohl získat nezbytné předpoklady pro své náročnější uplatnění někde jinde, než v rodině. Ani teoreticky nelze namodelovat prostředí, které by lépe vytvářelo specifický prostor umožňující zároveň bezpečný klid pro zrání neuropsychických struktur a zároveň maximální stimulaci novými podněty. Prostředí, které současně generuje jazyk jako nástroj poznání či konstruování světa a současně vytváří odlišné jazykové významy, jejichž znalost utváří intimní prostor bezpečí v rámci rodiny, komunity, národa. Prostor, který je primárně vytvářen siločarami vztahů, a to vztahů dvojpólových, umožňující spontánní oscilaci dítěte mezi mužským a ženským protějškem a zažívání různosti „bezpečných“ postav. (pnc)
Existuje obava, že narůstají i počty výchovných selhání rodin, což leží v podtextu bouřlivé diskuse o dětské kriminalitě v posledních letech. Za nejzávažnější problém však považujeme všeobecný pokles důvěry, že společnost dokáže najít nástroje, které fungování rodin podpoří. Tento pokles důvěry je většinou prezentován jako obava o omezování osobní svobody a málo bere v úvahu, že je mnohem více těch, kterým společnost neumožní naplnění jejich rodičovských plánů, kterým tedy jejich osobní svobodu v tomto směru nyní výrazně omezuje, než těch, kterým usnadňuje uskutečnit to, co si skutečně přejí. Čelit tomu důvěrou v rodinu – důvěrou v lásku – to je jedním z našich současných nejdůležitějších úkolů. (pnc)
Použité zkratky:
pnc - Pozvání na cestu
fc - Familiaris consortio
Toto je inspirativní: "Vyplývá tedy z povahy a povolání rodiny, že se nesmí uzavírat do sebe, ale musí být otevřená jiným rodinám a společnosti, a takto přijímat svůj společenský úkol."
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.