Nechte děti přicházet ke mně...

Podle Božího plánu je manželství základem pro větší společenství, pro rodinu. Manželství jako instituce a manželská láska jsou určeny na plození a výchovu dětí a v tom je jejich naplnění. (fc)

Jak jsme již uvedli v jednom z předchozích článků, jedním ze základních rysů křesťanského manželství je i plodnost (resp. otevřenost k plodnosti). Už při uzavírání svátosti manželství se kněz před slibem mimo jiné ptá právě na ochotu stát se rodiči: Chcete založit rodinu. Ptám se vás před církví a před Bohem: Přijmete děti od Boha ochotně a budete je vychovávat podle Božího zákona?

Odpovědné rodičovství

To samozřejmě neznamená, že „správná“ katolická rodina musí mít minimálně šest až deset dětí. Citujeme z encykliky Humanae vitae:

Proto manželská láska žádá od manželů vědomí, že jsou povoláni k "odpovědnému rodičovství", na něž se dnes právem klade zvláštní důraz a jež nutno též přesně chápat. Je nutno o něm uvažovat z různých oprávněných a spolu souvisejících hledisek. (…) Pokud jde o fyzické, hospodářské, psychologické a sociální podmínky, může být projev odpovědného rodičovství dvojí:
- buď řádně uvážené a velkodušné rozhodnutí mít početnou rodinu,
- anebo rozhodnutí, učiněné z vážných důvodů a při zachování mravního zákona, vyhnout se dočasně nebo na neurčitě dlouhou dobu narození nového dítěte. (hv)

Pokud se jedná o „prostředky“ odpovědného plození, církev odmítá nejen potrat a sterilizaci, ale i používání různých forem umělé antikoncepce, neboť je pokládá za antropologicky neodpovídající lidské sexualitě.

Církev není v rozporu sama se sebou, když považuje za dovolené uchýlit se k využití neplodných údobí, zatímco odsuzuje jako vždy nedovolené užívat prostředky přímo namířených proti oplodnění, i když se to děje z důvodů, které se mohou zdát čestné a vážné. Oba způsoby jsou totiž podstatně odlišné. V prvním případě manželé oprávněně využívají přirozené dispozice. V druhém případě brání uplatnění přirozených pochodů. (hv)

Co když děti nepřichází?

Manželé, kterým Bůh nedopřál, aby měli děti, přesto mohou vést smysluplný manželský život po stránce lidské i křesťanské. Jejich manželství může vyzařovat plodnost lásky, vstřícnosti a oběti.
(KKC 1654)

Manželé samozřejmě můžou vyhledat odbornou lékařskou pomoc, která bude v souladu s Božím řádem (viz např. poradna CENAPu), ale je dobré zdůraznit, že nauka katolické církve odmítá jako mravně nepřijatelné všechny mimotělní reprodukční techniky (zejména vznikají-li nadbytečná embrya).

Autor fotografie: en-shahdi

Práva dítěte

V rodině jako ve společenství osob se musí věnovat zcela zvláštní pozornost dítěti, s hlubokým citem pro jeho osobní důstojnost, s hlubokou úctou k jeho právům a v jejich nezištné ochraně. To platí o každém dítěti, ale je to zvlášť naléhavé, když je dítě ještě malé a bezmocné, nemocné, trpící nebo nějak postižené.

Církev se snaží vzbudit a uplatňovat citlivou a činorodou péči o každé dítě, které přijde na svět. Tím plní jedno ze svých základních poslání. Je přece povolána hlásat v dějinách a stále znovu připomínat příklad a přikázání Krista, který postavil dítě do středu Božího království: "Nechte děti přicházet ke mně...Neboť takovým patří Boží království". (fc)

Zakončíme výzvou pro rodiče Benedikta XVI., která zazněla v promluvě 23. 2. 2008:

Obracím se na vás, drazí rodiče, abych vás především požádal: zůstaňte navždy pevní ve své vzájemné lásce. To je prvním a velkým darem, jehož mají zapotřebí vaše děti, aby v klidu rostly a získaly sebedůvěru a důvěru v život, a naučily se tak být samy schopny autentické a štědré lásky.

Zdroje:
hv - Humanae vitae, encyklika Pavla VI.
fc - Familiaris consortio, apoštolská adhortace Jana Pavla II.
KKC - Katechismus katolické církve
dokument Pozvání na cestu
kniha Myšlenky o rodině