Proč existuje nezaměstnanost?

Kapitalismus není synonymem svobody jak často slýcháváme a také není jediným možným ekonomickým systémem, který by svobodu umožňoval. Kapitalismus přináší řadu problémů, které nelze přijímat jako nutné zlo. Dlouhodobá nezaměstnanost vede ke společenské exkluzi a dojmu společenské nepotřebnosti. Jaké má nezaměstnanost příčiny? A jaká jsou možná opatření vůči jejímu navyšování?

Práce je chvályhodnou aktivitou

Ježíš Kristus převážnou část svého pozemského života pracoval. Svatý Pavel ve svých listech uvádí, že si na své živobytí také vydělává vlastní prací. Navíc jeho výmluvné "Kdo nechce pracovat, ať nejí" (2. Tesalonickým 3,10) nás nenechává na pochybách, že k lidskému údělu práce patří. Různé další pohledy na lidskou práci můžete najít i v rubrice Lidská práce.

Kapitalismus a strukturální nezaměstnanost

Teorie kapitalismu mluví o přetavení špatných lidských úmyslů (sobectví, egoismus) ve všeobecné dobro pro každého. Křesťanství věří v pokání a nápravu každého hříšníka (a lásku k druhým jako k sobě samému), kapitalismus věří v sobecké a zištné úmysly každého jednotlivce (ač se občas projeví i nesobecky).

Jedním z nedostatků kapitalismu je strukturální nezaměstnanost. "Ačkoli se v encyklice (Laborem exercens) naznačuje, že existují lidé, kteří pracovat nechtějí, je fenomén nezaměstnanosti jako takové zcela jednoznačně označen jako zlo. ...

Toto pojetí práce, kterým se budu dále detailněji zabývat, je neslučitelné i s ekonomy a politiky běžně zastávaným názorem, že určitá míra nezaměstnanosti (zhruba do pěti procent) je z hlediska chodu ekonomiky faktorem pozitivním. Ekonomická funkčnost určitého rozsahu nezaměstnanosti, kterou i u nás obhajovali někteří politikové, hlásící se ke konzervativním (a v jejich chápání tudíž i náboženským) hodnotám, z křesťanského hlediska znamená, že mravní a spirituální hodnota práce je obětována potřebám chodu ekonomického stroje a jde tak o jednu z dehonestující forem ekonomismu (tj. podřízení duchovních hodnot hodnotám materiálním).

Vzhledem k metafyzickému zakotvení smyslu lidské práce, jež je jednou z charakteristik sociálního učení církve, je "funkční" nezaměstnanost personální dehonestací určitého počtu občanů toho kterého státu, jichž Bohem založené lidské aspirace jsou obětovány ve prospěch celkového hospodářského rozvoje společnosti. Tuto existencionální frustraci nemůže podstatnou měrou změnit skutečnost, že prostředky, získané oním hospodářským rozvojem, mohou být investovány do zkvalitnění záchranné sociální sítě" (P. Fiala, J. Hanuš, J. Vybíral: Katolická sociální nauka a současná věda).

"Bez práce, ne bez naděje. Požádejte o můj životopis." (Foto: Steve Rhodes, flickr.com, creative commons)

Technický pokrok ku prospěchu celého lidstva?

Po zefektivnění zemědělství a automatizaci průmyslu přešla většina lidské práce do služeb (v Německu v roce 2006 pracovalo ve službách 63,8 % obyvatel, v průmyslu 33,4 % a v zemědělství 2,8 %). I služby jsou však neustále více automatizovány. Výzkum a vývoj ve všech oblastech měl umožnit člověku lepší život. Namísto zlepšení podmínek pro všechny se stal technologický vývoj pro některé bojem o holé přežití, neboť přišli o zaměstnání a tím i o perspektivu.

Můžeme říci, že čím je kapitalismus kapitalističtější, tím větší hrozbu nezaměstanost představuje (např. v USA není žádná záchranná sociální síť a proto vedle nejvyššího počtu miliardářů má i nejvyšší počet bezdomovců). Samozřejmě za to v mnohých případech můžou osobní chyby jednotlivců, ale i tak je systém připravený "vytvořit" nezaměstnané.

Zužování zaměstnanecké základny firem díky automatizaci a outsourcování výroby do zemí s nižšími mzdovými náklady jsou trendy jdoucí proti "vlastnění" stálého a stabilního zaměstnání. 

"Specializace a rozložení práce na dílčí pracovní fáze vedou k větší úspoře času. Jde o hlavní poznávací znamení naší průmyslové výroby. Cenou za to je významná ztráta smyslu práce. Dělník, který mnohotisíckrát za den provádí stejný úkon, sotva rozvine cit pro to, že vytvořil něco hodnotného či krásného. Pocit jeho vlastní hodnoty se tak omezuje na peníze, které za svou činnost dostává. Tím se jako člověk stává zbožím, které lze vyměnit a jehož jedinečnost je zničena. Vysoká cena zaplacená za hmotný blahobyt" (Friedrich Assländer et Anselm Grün: Práce jako duchovní úkol).

Generace nula

Finanční krize ještě více prohloubila stávající trhliny kapitalismu jako systému. Mladí lidé bez praxe (a konexí) jsou v tomto ohledu jedni z nejzranitelnějších. Ohrožení nezaměstnaností jsou samozřejmě i staří lidé, lidé bez vzdělání a lidé se zdravotním omezením. Na jihu Evropy, kde je nezaměstnanost mladých rekordní, se mluví o tzv. Generaci nula - nulová zaměstnanost, nulové příjmy, nulová perpektiva.

Možnou cestou ke spravedlivější, solidárnější a svobodnější společnosti je koncept Základního nepodmíněného příjmu. Jeho představením se budeme zabývat v příštím článku.