Nepodmíněný příjem pro všechny?

Zaměstnanec továrny či podniku je nucen k vysokým výkonům a jeho plat kvůli "krizi" nestoupá, spíše klesá, navíc mu zaměstnavatel hrozí propuštěním pokud nebude plnit předepsaný počet hodin neplacených přesčasů. Jeho soused však již několik měsíců nemůže sehnat práci.

Úřad práce od našeho nezaměstnaného vyžaduje aktivitu při hledání nového zaměstnání, dokonce ho podporuje v rekvalifikaci. Podniky však nenabírají (protože odbyt stagnuje nebo proto, že se výroba přesunula na východ, kde jsou pracovní podmínky podobné nevolnictví) a stěhovat za prací se mu nechce.

Život se mu rapidně proměnil - nestýká se s kolegy, neuplatňuje svoje znalosti a dovednosti, nedostává mzdu - podpora v nezaměstnanosti mu před měsícem vypršela. Jeho manželka vydělává, proto nedosáhne ani na sociální příspěvek od státu. Volného času je přesycen. Denně potkává unavené zaměstnance továrny, ovšem nemůže jim pomoci, pravidla firmy (a tržního kapitalismu) jsou totiž neúprosná.

S touto realitou kontrastují zjištění Davida Graebera - profesora antropologie na London School of Economics. Podle něho  by obyvatelé západních zemí mohli díky technologickým pokrokům pracovat pouze tři až čtyři hodiny denně.

Foto: Laur Phil, flickr.com, creative commons.

Neviditelná ruka trhu

Tématu fungování "neviditelné ruky trhu" - gravitačního zákona kapitalismu v teorii a praxi se věnuje podnětná přednáška z americké univerzity Yale. Její součástí je i rozhovor s Jimem Alexandrem - vrcholovým investičním managerem společnosti Enron Global Power & Pipelines. K dispozici jsou jen anglické titulky, tudíž její sledování nabízí i procvičení angličtiny. :)

Stále musíme hájit hodnotu každého člověka

Křesťanství potvrzuje hodnotu každého, i "kapitalisticky neužitečného", lidského jedince. Tento princip stál při zrodu na solidárnosti založeného zdravotního a sociálního systému většiny evropských zemí. Stále však musí být znovu hájen a obnovován, neboť jeho popření jsou dobře známá: (nyní již běžné) potraty a (postupně i) eutanazie. Ohroženi jsou však i lidé bez práce - bez peněz (dávky v nezaměstnanosti jsou velmi nízké) totiž nelze žít plnohodnotný život, viz článek Neuzavírejme se druhým.

Základní nepodmíněný příjem

Zajímavý německý dokument Základní příjem - Kulturní impuls rozebírá názorným způsobem společenské trendy a jejich vliv na pracovní trh.

Jako řešení některých nedostatků kapitalismu (především stoupající strukturální nezaměstnanosti a rozevírající se nůžky příjmů mezi chudými a bohatými) nabízí dokument koncept tzv. Nepodmíněného základního příjmu. Koncept vyrůstá z teoretických poznatků vědců nejrůznějších oborů již mnoho let - navrhoval ho už slavný ekonom John Stuart Mill. V současnosti ho propaguje například "ekologická ekonomka" Molly Scott Cato.

Představují ho jako další historický krok osvobozování člověka, tentokrát od ponižující, nenaplňující pracovní činnosti a frustrující vidiny nezaměstnanosti, a důsledků s ní spojenými. Koncept stojí na nároku "nepodmíněného" příjmu každému člověku bez ohledu na pracovní zařazení - to znamená příjem i pro ty, kteří nepracují. Pracovat by samozřejmě bylo možné (a dodejme - i nutné), avšak plat by byl přivýdělkem k základnímu nepodmíněnému příjmu. Mohl by tak nahradit i (byrokraticky náročný) systém sociálních dávek, důchody, apod.

Již dnes je mnoho činností, které vykonáváme bez nároku na odměnu (tudíž dle kapitalistické logiky jednoznačně chybujeme) a společnost by se bez nich neobešla - plození dětí, péče o ně a jejich výchova, péče o staré a nemocné lidi v rámci rodiny, dobrovolnictví, spolková činnost nebo třeba péče o zahrádku a domácí produkce potravin.

"Dávat práceschopným a zaměstnatelným lidem peníze bez práce" zní opravdu šíleně. Ovšem podobně šíleně připadalo Římanům v Římské říši žít bez otroků nebo Evropanům 19. století rovnoprávnost žen a mužů...