T. Sedláček: Štěstí konzumem nenaplníš

Inspirativní rozhovor s ekonomem Tomášem Sedláčkem – autorem knihy Ekonomie dobra a zla, makroekonomickým stratégem ČSOB a členem Národní ekonomické rady vlády (NERV) – o vzájemné důvěře v ekonomii, penězích, konzumu či Bibli.

Ve svých článcích kritizujete dosavadní technicistní a matematickou ekonomickou teorii, která zjevně selhala, když nedovedla krizi předpovědět. Jakou k ní ale vidíte alternativu?

Nekritizuji to proto, že je to špatně. Kritizuji skutečnost, že jsme do velké výše stavěli stavbu, která byla do značné míry na písku. Určitě je dobré mít vyprecizovanou matematickou ekonomickou metodologii - přirovnal bych to k ornamentům na domu, nicméně ekonomie by neměla být pouze matematickou vědou. Svojí kritikou jsem chtěl poukázat na to, že ekonomie je do velké míry filosofie, antropologie či psychologie, není tedy pouze aplikovaná matematika. Z tohoto hlediska bych byl rád, kdyby ekonomie byla otevřenější vědou, kdyby komunikovala více se sesterskými vědními obory. Dnes i ekonomové mluví například o odpuštění dluhů, což je výsostně religiózní pojem, používají slovo důvěra a nedostatek důvěry, což je sociologický pojem, používá se termín panika, což je psychologický pojem a tak dále.

Ekonomové by tedy měli přiznat, že ryze matematické ekonomické modely nestačí na vysvětlení ekonomického života jako celku. Na matematických modelech můžeme dále pracovat a zachovat si je, ale zároveň si musíme dát pozor na to, abychom necedili komára a zároveň nepolykali velblouda, jak se píše v Novém zákoně. Dokonale vyprecizované modely nám mohou zastínit skutečnost, že ekonomika bude vždy velkým tajemstvím. Matematický model má tu nevýhodu, že se zdá být jednoduchý, všeříkající a vyřešený, ale nic není tak jednoduché a každý model je pouze modelem. Při jeho aplikaci na realitu bychom měli být pokornější.

Užíváte často biblické příměry. Platí i pro ekonomiku ono okřídlené Voskovcovo a Werichovo „Čtěte Bibli, tam to všecko je“?

Určitě. Ale netýká se to jenom Bible, jsou i jiné příběhy jiných kultur, kde se člověk může poučit. Jak nás učí Carl Gustav Jung, tak archetypy, ve kterých přemýšlíme, jsou víceméně stejné. Jestli je dnes převlečeme do matematického hávu, tak příběh trochu změníme. Ale já tyto příběhy rád zase svlékám z matematického hávu a poukazuji na to, že je to podobný princip, který známe třeba ze Starého zákona či z Eposu o Gilgamešovi. Některé ekonomické poučky jsou blízké třeba i lidovým rčením. Na druhé straně ne každé podobenství lze aplikovat obecně, a tak je třeba věci do hloubky zkoumat, které podobenství kam sahá, do jaké míry je moudré se z něj poučit, případně do jaké míry by jeho aplikace byla bláznivá.

Foto: wikimedia commons.

Jakou roli hraje v ekonomice poctivost a s tím související míra důvěry mezi lidmi či obchodními subjekty?

V českých zemích se etika či morálka považovaly za jakousi třešničku na dortu. Někdy dokonce za sprostá slova – a kdokoli o nich hovoří, byl považován za moralistu. Avšak ukazuje se, že je tomu přesně naopak: ekonomika stojí a padá s důvěrou. Čím je ekonomika sofistikovanější, čím je sofistikovanější specializace (což je zdroj bohatství národů – podle Adama Smithe), tím více se musíme vzájemně spoléhat jeden na druhého.

V momentě, kdy bychom neměli důvěru, že nám v našich potřebách bude druhými více-méně poctivě poslouženo, tak bychom nemohli dělat to, co děláme, ale věnovali bychom se základním životním potřebám. V momentě, kdy svému obchodnímu partnerovi nevěřím, potřebuji na to mít armádu právníků, říká se tomu transakční náklady. Když to převedeme na složitou transakci, tak jsou potřeba objemné smlouvy, které sepíše množství právníků a stojí to mnoho času a peněz. Pokud by stačilo slovo muže a stisknutí ruky, vše by se urychlilo a ušetřilo by se. Obecně řečeno, čím méně etiky v dané společnosti je, tím hůře ekonomický motor funguje, tím více jakoby tam bylo písku.

Po demokratickém převratu v naší zemi zavládl jakýsi marxismus naruby. Zatímco komunisté chtěli peníze zrušit, Václav Klaus a jeho družina zavedli heslo „O peníze jde až na prvním místě.“ Jde v ekonomice opravdu o peníze „až na prvním místě“?

V ekonomice podle mého soudu tak jak začínala a tak, jak byla dlouhou dobu postavena, šlo zejména o člověka. Jaký člověk je, jak se chová. Tomáš Aquinský začal odpovídat na otázky soukromého vlastnictví a peněz v rámci Sumy Teologické, zda mohu vlastnit dvě košile, když můj bližní nemá ani jednu. I v těchto otázkách vznikala ekonomie, co je to soukromé vlastnictví, máme na něj právo či ne. Ekonomie se od té doby rozrostla ve velmi velkou vědu, ale teoretická ekonomie spíše řeší modely chování jedince a lidské společnosti, než aby se zabývala byznysem nebo účetnictvím.

Obojí přistup k penězům je špatný, obojí je přeceňování role peněz. Pokud chceme peníze zrušit, tak jim přikládáme příliš velkou hodnotu, protože zrušením peněz nic nevyřešíme. Pokud se soustředíme jenom na peníze, tak jim opět přikládáme velkou hodnotu, protože lidský život jen o penězích není a není. Je to jistě důležitá součást lidského života, zjednodušuje nám to vzájemnou transakci, soužití, ale těžko by někdo tvrdil, že žije jenom pro peníze nebo že je to nejdůležitější věc v životě.

Foto: wikimedia commons.

Zdá se, že západní společnost blahobytu narazila na své hranice. Vidíte nějaké pozitivní východisko do budoucna?

Nemyslím, že bychom narazili všeobecně na hranice, narážíme na hranice konzumu, kdy neustálý „nedostatkismus“ naráží na „jáužnevímcobysmus“. Nechci teď vypadat jako moralista, ale jako ekonom reflektuji, že je to dáno tím, že jsme „studnici štěstí“ - abych použil termín českých bratří – redukovali na studnici konzumu či spotřeby. Tam je jistě mnoho štěstí, konzum a spotřeba je beze sporu studnicí štěstí, ale je mylné tvrdit, že je studnicí jedinou. Pokud jsme již saturováni, máme dostatek naplněných potřeb, tak se pojďme soustředit na jiné věci. Tady už žádné další štěstí nenajdeme, tady jsme studnu vytěžili do poslední kapky. Nyní bychom se mohli soustředit na jiné věci.

Jakou roli tedy hrají v ekonomii nehmotné statky, jako je kultura, filosofie, případně náboženství?

Není bez zajímavosti, že víc než polovina českého HDP je nehmotná – již nyní. V Evropě i u nás se už vlastně věci nevyrábí. Kdybychom dali 70 % HDP vyspělých zemí na váhu, tak nic neváží. Váš magazín nic neváží a moje práce nic neváží. A pokud něco váží, tak například můj mobil váží velmi málo v poměru k tomu, kolik stojí. Je tu třeba sektor služeb a další sektory. Poslední desetiletí ukazují, že právě kultura je něco, co dělá naši civilizaci specifickou. Informace jsou dnes stejně dostupné prakticky na celém světa, ale je to kultura, která nás činí jinými, způsob, jak s informacemi naložíme.

Jak se jako ekonom díváte na financování církví? Ve světě existuje řada modelů, jaký je podle Vás nejvhodnější?

Domnívám se, že církve samy by se měly snažit o co největší nezávislost na státu. To je model, který existoval v prvotní církvi. Samozřejmě to vyžaduje větší spoluúčast od věřících, ale to je asi v pořádku.

A zcela na závěr: Jak se díváte na osobnost Ježíše Krista?

Použiju citát z C. S. Lewise, který je, myslím, nejvýstižnější a mnoho křesťanů jej zná: Na Ježíše můžeme pohlížet jako na největšího lháře, nebo na největší nepochopenou postavu v našich dějinách, protože buďto to, co tvrdil, byla bláznivá lež, nebo záměrně mnoho lidí, očitých svědků nepochopilo a úmyslně vše převrátilo. V tom případě je největším nepochopeným ztroskotancem našich dějin. Nebo existuje možnost druhá, a to, že je skutečně tím, kým tvrdil, že je.

Já věřím té druhé. Pro mě je osobnost Ježiše zajímavá v několika ohledech, jako historická postava, která zcela nepochybně změnila dějiny lidstva, a pak také, nebo zejména, jako osobnost výjimečná tím, která není mrtvá, právě naopak. 

Autorem rozhovoru je Jan Uhlíř, byl publikován na Magazínu ChristNet.cz, zde krácen redakcí signály.cz. Celý rozhovor, kde se dočtete třeba o ekonomické krizi, si můžete přečíst zde a zde.

Více o názorech Tomáše Sedláčka se dozvíte na jeho blogu a webu.