Křesťan ochráncem přírody?

"Ekologická krize je vnímána jako fakt. Katolíci nejsou příliš nadšenými zájemci o environmentální témata. (Nejen) křesťané jsou silně antropocentričtí. Katolické učení má v řešené problematice co nabídnout, ale pouze malá část katolíků se dobře orientuje v sociální nauce církve. Nejen nekatolíci od církve v dané oblasti přinejlepším nic neočekávají."

Podobně chmurné představy může mít nejeden katolický environmentalista. Více než sto respondentů různých věkových kategorií a náboženských přesvědčení odpovědělo na otázky v průzkumu, který si kladl za cíl nastíněné představy potvrdit či vyvrátit.

Zdá se, že souvislost mezi křesťanstvím a environmentálně zodpovědným chováním není nijak silně vnímána. O nesouhlasné katolické hlasy ve výše uvedeném grafu se zasloužili především mladí.

V anketě měli respondenti dále odhadovat, která z předložených tvrzení lze považovat za součást sociálního učení církve. Jistě, některé citace z kompendia i záměrně překroucené pasáže mohly být pochopeny různě. Opět to však byli zejména mladší katoličtí respondenti, kteří popřeli, že by některé výroky přímo převzaté z kapitoly kompendia věnované ochraně životního prostředí patřily do sociální nauky církve. Naopak sympatizovali s tezemi, které jsou z hlediska učení církve přinejmenším problematické.

Abychom však nepálili jen do vlastních řad, konstatujme, že myšlenková východiska mnohých zájemců o environmentální problémy nejsou slučitelná s křesťanstvím. Nejen druhá grafika naznačuje, že představy o podstatě člověka a jeho místě ve stvoření často sklouzávají do nepřijatelné teze typu: "Člověk je prostě jen jeden živočišnej druh".

Nelze nicméně nevidět, že hodnotová orientace lidí aktivních v ochraně životního prostředí často nabývá podobného zaměření jako ta křesťanská. Jejich nezištnost a ochota se obětovat pro společné dobro je obdivuhodná. Pro mnohé však bohužel bude, jak nepřekvapivě potvrdil dotazník, nepřijatelná "základní věta" křesťanské humanitní environmentalistiky: “..je to vztah člověka k Bohu, co určuje vztah člověka k těm, kdo jsou mu podobní, a k jeho životnímu prostředí..”

Anketa, která proběhla před třemi lety, nemohla "hypotézy" úvodního odstavce spolehlivě potvrdit ani vyvrátit. Možná i vaše zkušenosti je však potvrzují jako stále aktuální. Přes iniciativy na úrovni farností, přes existenci ekologické sekce České křesťanské akademie, přes chystanou encykliku papeže Františka je téma životního prostředí na periferii zájmu velké části křesťanů. A s ním i lidé, které nelze (pouze) onálepkovat jako bláznivé vegany, ekoteroristy, levicové aktivisty, zavilé odpůrce církve. Pokud se někdo i při počáteční dobré vůli dostal až do tak vzdálených vod, je otázkou, kde byli křesťané. S celou desátou kapitolou kompendia sociální nauky církve, se svým životním stylem, se svědectvím o kráse stvoření.

Autor: Václav Plíhal