Bůh mi důvěřuje

Jak přijmout sebe sama? Jak naplnit přikázání "Miluj svého bližního jako sám sebe"?

Jednu z odpovědí nám ukazuje Anselm Grün ve své knize Moc nad bezmocí. V minulém článku jsme se dozvěděli o jedné z cest ke "zdravému pocitu vlastní hodnoty" - o cestě přijetí vlastního já. V dnešním textu nám Grün předkládá další oblast uvědomování si vlastní hodnoty - cestu víry.

Sebedůvěra skrze důvěru v Boha

Otázka vlastní hodnoty je pro mě nakonec stále také náboženskou otázkou. Víra nám chce ukázat, kdo vlastně jsme, odkud odvozujeme svou pravou cenu. Ale nestačí jen lidem říkat, že by se měli spolehnout na Boha a tím že by měli také najít sebedůvěru. Otázka je, jak se můžeme učit důvěře v Boha.

Výzva k důvěře ještě důvěru netvoří. Zbožní lidé se často dostanou do začarovaného kruhu, kdy spatřují vinu za svou malou důvěru v Boha ve své nedostatečné modlitbě, činí si proto výčitky a pak se pokoušejí se stále více modlit, aby důvěra v Boha konečně rostla. Mohou se modlit jak chtějí. A stejně znovu prožívají situace, kdy jim chybí sebedůvěra. Tak stále více zužují spirálu modlitby a výčitek, které si činí, až nemohou ani o krok vpřed.

Důvěru v Boha není možné vynutit ani modlitbou. Můžeme se jí naučit, budeme-li mít před očima důvěru, kterou má Bůh k nám a budeme se cvičit v důvěře v Boha. Je to vždy také milost, když v nás najednou vyvstane hluboká důvěra v Boha a důvěrou v Boha i nová sebedůvěra. Přitom mi pomáhá chovat se jednoduše tak, jako bych důvěru měl.

Bohu můžeme důvěřovat. A on důvěřuje nám. Proč tedy nevěříme sami sobě? (Photo Credit: Steve Corey via Compfight cc)

Bohu mohu důvěřovat

Mohu si například předříkávat slova důvěry z bible a pak vyzkoušet, jaké pro mě je chovat se tak, jako by byla pravdivá. Když si znovu předříkávám žalm 118: "Hospodin je při mně, nebojím se. Co by mi mohl udělat člověk?" mohu se těmito slovy dostat do styku s důvěrou, která je již ve mně. (...)

Pracujeme-li se slovy důvěry z Písma, na dně duše v sobě objevujeme důvěru. A ta v nás může růst tak, že nás bude určovat víc a víc. Když medituji nad žalmem 23: "Hospodin je můj pastýř, nebudu mít nedostatek," tuším, že to není jen pouhý obraz. Samozřejmě pochybuji o tom, zdali to není příliš krásné, než aby to mohla být pravda. Při meditaci se chovám tak, jako by ta věta byla pravdivá. Pak ve mně může růst pocit volnosti a nezávislosti. Tuším, že mi Bůh dopřeje, že mi dá, co potřebuji, že mi dá mou pravou hodnotu.

Bůh mi důvěřuje

Základní skutečností naší víry je, že jsme Bohem bezpodmínečně přijati. Ve křtu o nás Bůh řekl slovo: "Ty jsi můj milovaný syn (má milovaná dcera), v tobě mám zalíbení" (srov. Mk 1,11). Když žiji z této skutečnosti, pak odpadá mnohé pochybování o sobě, pak umlkají negativní zvěsti, které jsem dost často slyšel: "Nehodíš se k ničemu. To nikdy nedokážeš. Na to jsi příliš hloupý."

Otázkou je, jak můžeme žít ze skutečnosti víry tak, aby nás určovala více než sebepodceňování, sebeobviňování a sebehanění, ze kterých jinak žijeme. Pro mne jsou důležité cesty meditace nad biblickými texty a vědomé slavení našich křesťanských svátků.

Z knihy Anselma Grüna Moc nad bezmocí. Převzato z víra.cz, kráceno redakcí signály.cz, mezititulky redakce signály.cz